Seznam článků

Nyní tedy vědomě opouštíme „naší osmnáctku“ a z Tatranské Štrby míříme severně do kopců – první je na řadě Štrbské Pleso.Cestou provedu několik snímků motocyklu pokud možno se stejným pozadím - v podobné poloze jako onehdy v 80.-tých letech minulého století. V době našich dřevních dob motocyklového cestování (později zkusíme porovnat).

Stejně tak po cestě pod „zubačkou“ a ve finále také nádraží Štrbského Plesa. Cestou se nám otevírají rozhledy do údolí – což při našich dřívějších cestách (poprvé 1986 a naposledy 2002) bylo nemyslitelné díky hustému smrkovému porostu. Jenže asi tak před 8 lety se těmito končinami prošel hurikán a prakticky složil většinu monokulturního smrkového porostu.

Na této jihozápadní straně jsou již holiny pokryty mladým novým porostem. Stoupáme na Štrbské Pleso.

Stavebně se něco málo se za těch „několik“ málo  let – pravda – také změnilo/včetně vozového parku.

Zde jsou nádherně vidět roztržená mračna, která v době naší kávičky u vesničky Hybe zde řádila, aby se poté pohořím roztržena, rozešla každý díl svojí/jinou cestou – koukáme na odcházející jižní kus mračen.

Konečně se doženeme po telefonu také s Vaškem. Ten sice práská do koní Horneta jak nový osadník na prérii divokého západu, ale stále potřebuje ještě hodinu do Popradu. Domlouváme se sejít až za Popradem na poslední čerpací stanici v Levoči. Samozřejmě na „naší osmnáctce“.

Máme tak s Tomášem čas projet si celé Vysoké Tatry.

Ono to není žádné velké umění – je to v podstatě jedna krátká silnice. Nejprve projedeme Smokovce a dále už sjíždíme na Velkou Lomnici. Cestou potkáváme další páreček Cikánů, kdy Cikánka má bachor a opět je jí špatně 14 let. Asi i na Slovensku jako u nás bude sociální systém podpory „nemocný“ a je třeba ho léčit, klidně v „bolestech“ těchto kobylek. Když projedeme Starou Lesnou a pokocháme se pohledem na Tatry v pozadí – koukám na hodinky, a protože máme dost času do Levoče – vracíme se do kopečků a dáváme si to horem na Tatranskou Lomnici a Matliare. Po té sjíždíme opět na Velkou Lomnici, ale jinou souběžnou cestou.

Napojujeme se na č. 67 směr Kežmarok. Měl jsem v úmyslu popojet kousek po 67 a dále točit v Huncovcích vpravo. Jenže napojení na 67 nestihne díky provozu Tomáš ihned za mnou a posléze, když se blížím k plánované odbočce a koukám do zrcátka po Tomášovi, ten přiletí zezadu a předjíždí celou kolonu i mne. A tak pokračuji za ním a plánuji „zkratku“ přes Kežmarok. Ovšem 1-2 km za Huncovcemi ve směru na Kežmarok začínají padat kapky jako pěti €urovky a naproti nám přichází černý mrak. Otáčíme zpět a tradá na Huncovce, kde odbočujeme původně plánovanou odbočkou směrem na Vrbov. Tady už dostáváme pořádnou sprchu, neboť mrak to vzal zkratkou a nezajímal ho kopec. Schovávám se maximálně za kapotáž a topím pod kotlem, abychom tuto průtrž proletěli co nejrychleji a pak zase za mrakem na slunci za jízdy jako by „vyfénovat“ do sucha. Již jsou tu Abrahamovce a dále už se opět napojujeme na trasu „naší osmnáctky“ a míříme již na Levoču. Na chvilku jsme vyjeli do sucha, ale před Levočí už opět prší. Dojíždíme na místo setkání s Vaškem – čerpací stanice Slovnaft-Levoča. Bereme palivo, popovídáme s pumpařkou – pumpařka zná dřívější význam silnice č. 18, u které pracuje a také odkud a kam vedla. Hmmm, palec nahoru! Byl jsem tím mile překvapen. Mezitím nás doběhne průtrž mračen, ale my jsme v bezpečí pod střechou. Než-li zbaštíme zmrzlinu, je po dešti. O chvilku později „zabzučí Hondí Sršeň“- Hornet. VAŠEK DORAZIL!

PAN JEZDEC!