Nyní tedy vědomě opouštíme „naší osmnáctku“ a z Tatranské Štrby míříme severně do kopců – první je na řadě Štrbské Pleso.Cestou provedu několik snímků motocyklu pokud možno se stejným pozadím - v podobné poloze jako onehdy v 80.-tých letech minulého století. V době našich dřevních dob motocyklového cestování (později zkusíme porovnat).
Stejně tak po cestě pod „zubačkou“ a ve finále také nádraží Štrbského Plesa. Cestou se nám otevírají rozhledy do údolí – což při našich dřívějších cestách (poprvé 1986 a naposledy 2002) bylo nemyslitelné díky hustému smrkovému porostu. Jenže asi tak před 8 lety se těmito končinami prošel hurikán a prakticky složil většinu monokulturního smrkového porostu.
Na této jihozápadní straně jsou již holiny pokryty mladým novým porostem. Stoupáme na Štrbské Pleso.
Stavebně se něco málo se za těch „několik“ málo let – pravda – také změnilo/včetně vozového parku.
Zde jsou nádherně vidět roztržená mračna, která v době naší kávičky u vesničky Hybe zde řádila, aby se poté pohořím roztržena, rozešla každý díl svojí/jinou cestou – koukáme na odcházející jižní kus mračen.
Konečně se doženeme po telefonu také s Vaškem. Ten sice práská do koní Horneta jak nový osadník na prérii divokého západu, ale stále potřebuje ještě hodinu do Popradu. Domlouváme se sejít až za Popradem na poslední čerpací stanici v Levoči. Samozřejmě na „naší osmnáctce“.
Máme tak s Tomášem čas projet si celé Vysoké Tatry.
Ono to není žádné velké umění – je to v podstatě jedna krátká silnice. Nejprve projedeme Smokovce a dále už sjíždíme na Velkou Lomnici. Cestou potkáváme další páreček Cikánů, kdy Cikánka má bachor a opět je jí špatně 14 let. Asi i na Slovensku jako u nás bude sociální systém podpory „nemocný“ a je třeba ho léčit, klidně v „bolestech“ těchto kobylek. Když projedeme Starou Lesnou a pokocháme se pohledem na Tatry v pozadí – koukám na hodinky, a protože máme dost času do Levoče – vracíme se do kopečků a dáváme si to horem na Tatranskou Lomnici a Matliare. Po té sjíždíme opět na Velkou Lomnici, ale jinou souběžnou cestou.
Napojujeme se na č. 67 směr Kežmarok. Měl jsem v úmyslu popojet kousek po 67 a dále točit v Huncovcích vpravo. Jenže napojení na 67 nestihne díky provozu Tomáš ihned za mnou a posléze, když se blížím k plánované odbočce a koukám do zrcátka po Tomášovi, ten přiletí zezadu a předjíždí celou kolonu i mne. A tak pokračuji za ním a plánuji „zkratku“ přes Kežmarok. Ovšem 1-2 km za Huncovcemi ve směru na Kežmarok začínají padat kapky jako pěti €urovky a naproti nám přichází černý mrak. Otáčíme zpět a tradá na Huncovce, kde odbočujeme původně plánovanou odbočkou směrem na Vrbov. Tady už dostáváme pořádnou sprchu, neboť mrak to vzal zkratkou a nezajímal ho kopec. Schovávám se maximálně za kapotáž a topím pod kotlem, abychom tuto průtrž proletěli co nejrychleji a pak zase za mrakem na slunci za jízdy jako by „vyfénovat“ do sucha. Již jsou tu Abrahamovce a dále už se opět napojujeme na trasu „naší osmnáctky“ a míříme již na Levoču. Na chvilku jsme vyjeli do sucha, ale před Levočí už opět prší. Dojíždíme na místo setkání s Vaškem – čerpací stanice Slovnaft-Levoča. Bereme palivo, popovídáme s pumpařkou – pumpařka zná dřívější význam silnice č. 18, u které pracuje a také odkud a kam vedla. Hmmm, palec nahoru! Byl jsem tím mile překvapen. Mezitím nás doběhne průtrž mračen, ale my jsme v bezpečí pod střechou. Než-li zbaštíme zmrzlinu, je po dešti. O chvilku později „zabzučí Hondí Sršeň“- Hornet. VAŠEK DORAZIL!
PAN JEZDEC!