autor: JeffRsoon
foto:  JeffRsoon

Každý rok po Silvestru už vyhlížím slunce a těším se na okamžik, kdy budou suché silnice spláchnuté od soli a bude čas alespoň na chvilkovou vyjížďku. Každý rok je to stejné a podle velikosti sněhové nadílky vyrážím hned jak je to možné.

Před několika lety však paní Zima nechtěla Jaru  předat své žezlo a já smutně okukoval stroj v garáži. Takovéto svrbění a na motce už nebylo co dělat, přece nebudu řetěz mazat pořád dokola :-) 

V tu chvíli přišlo nečekané pozvání na 4 denní výlet za polární kruh od jedné finské firmy a co na tom byla největší bomba, že dva dny jsou plánovány na skútrech! Paráda! Jásám a rychle si balím pár triček teplejší oblečení a pořádné boty.

Za dva dny sedím v letadle a mířím do Helsinek, kde s kolegou máme přestoupit do dalšího letu směrem Kittila. Díky hledání kuřácké budky na letišti nám to skoro uletělo, ale po asi třech vyhlášeních mého jména jako toho průseráře, který ne a ne nastoupit do letadla jsme nasedli a vyrazili dál na sever do Laponska.

Letíme za dne, takže vidíme finskou placku a mraky lesů. Kopců je tu fakt jen pár a když tu náhodou nějaký je, tak je tu na něm sjezdovka.

V Kittile a přesedáme do autobusu, který nás má popovézt o další asi 150 km dál na sever. V autobuse v telefonu pročítám wikipedii a hledám zajímavosti o Laponsku. Na rozloze přes 92000km2 žije jen 183488 obyvatel, takže takové jedno Plzeň City :-) Dále se dočtu na internetu, že jsou zde velmi přísné policejní kontroly na alkohol a že i za naměřené hodnoty zbytkových desetin promilí můžeš jít bručet. Dále se dočítám, že jedeme do oblasti, kde je prý na světě nejčistší vzduch a budeme v oblasti hraničící se Švédskem. Silnice jsou tu většinou rovné jak podle pravítka a široko daleko není nic než lesy a sem tam nějaká vesnička a rovina a rovina.

Přijíždímě do vesnice či spíš pár chalup se jménem Harriniva. Tedy spíš mi to připadá, že tady udělali "hotel na mítince" a pak se tu kolem vylíhlo pár chalup. Jsme u hraniční řeky se Švédskem a je tu nádherně. Hotel je komplet ze dřeva a vše tu je ekologické. Hned se nás ujímá finskej frajer (myslím Rick), který vesele vypráví o zdejším kraji.

Takhle to vypadá někdy kolem jedenácté večer. Za touto zamrzlou řekou je Švédsko. Rick vypráví, že na Silvestra si dělají srandu ze Švédů, protože tato řeka krom hranic také láme časové pásmo, takže Finové odpálí ohňostroj a Švédové jsou pak prý o hodinu pozadu :-) Upozorňuje nás na to, že večer na bar dorazí ze širokého okolí mraky dřevařů, kteří se po perném pracovním týdnu jedou odreagovat na víkend - později jsem pochopil, že se sem sjíždí na víkend totálně zlejt :-) Rick nás také upozorňuje, že druhý den brzo vstáváme a bude nás čekat cca 70 km na skútrech a ať si dáváme bacha na zbytkáč. Taky dodává, že za jeho šestileté působení jako průvodce v tomto kraji ho minimálně 4x za sezónu zastaví policie na skútru a dává mu dýchnout a za posledních deset let ho policie v autě zastavila a kontrolovala pouze 2x. Takže si večer dáváme bacha a jdem brzo spát, což se nedá říct o drvoštěpech finských.

Ráno vstáváme, fasujeme kobinézy, helmy a super teplé rukavice a vyrážíme ke skútrům. Fasujeme Ski-Doo GTX s objemem 550cm3 a Rick nás lehce zaškolí. Máme se ho pořád držet a pokud si chceme zablbnout, tak čas bude na zamrzlých jezerech. Nasedáme a vyrážíme vstříct sněžným pláním, lesům a jezerům.

Je to paráda, překvapuje mě, že Rick skútr nešetří a docela svižně uhání i po lesních stezkách, kde bych předpokládal, že projede jen běžkař. Řítí se krajinou, přejíží muldy, kličkuje mezi stromy, projíží potoky a križuje silnice. Nezastaví ho ani místa kde není sníh a nebo kde je asfalt. Docela trpím, zvlášt když jedeme třeba i 30m po asfaltu. Přemýšlím kolik může stát pár nových předních lyží, když celá tahle mašina stojí kolem 7000$ a to v USA, tady v EU to bude víc!

Na jezeře vyřádím, samozřejmě mě zajímá maximálka a i jak to zatáčí. Kolega z naši grupy to dal až do krajní meze a skútr v ostré zatáčce převrátil. Naštěstí se mu nic nestalo a skútr zůstal stát na boku. Asi po 35 km nás Rick přivedl k pár chalupám, což je něco mezi skanzenem a hospodou, kde ochutnáme sobí maso, pak nám ho ukážou a já si zkouším pod dohledem prťávé Laponky jak se chtá sob do lasa. Maso je to dobrý, ale ulovit bych si lasem neuměl :-)

Nevím jestli ten sob poznal, že jsme kozumovali jeho příbuzného, ale tvářil se fakt otráveně.

Pak pokračujeme dál, abysme dokončili okruh a vrátili se zpět do Harriniva. Díky polární "noci" se nemusíme bát, že nás přepadne tma.

Večer si dávám saunu a ledovou koupel v zamrzlé řece. Po večeři se jdeme podívat na bar, kde dřevorubci a jejich partnerky, které mimochodem vypadají úplně stejně jako chlapi, opět šíleně chlastají. Kolem 1 v "noci" do sebe začnou štouchat a pak se jdou bít ven, po chvilce se vrátí s úsměvem oba zápasníci a pokračují v chlastání za povzbuzování jejich dřevochlapic. Rick mi říká, že někteří sem jezdí  dokonce i 100km na víkendový pobyt - já si to překládám z angličtiny - na víkendovou chlastačku. Na to, že tu je alkohol dost drahý a normálně moc nedostupný, tak tady teče proudem.

Ráno se probouzím a jdu se podívat na psí vesnici naproti hotelu. Oproti skútru je to mnohem spolehlivější dopravní prostředek než skútr a dokáží vám i zachránit život, říká Rick. Vybavuji si Cimrmana - "sníme psy" zkuste si sníst skútr. No ale fuj! Od majitele psince dostávám do rukou kouzelné štěně. Jsou nádherní.

Další dny opět cestujeme po okolí. Počasí nám vychází luxusně a večerní sauna kobinovaná s ledovou vodou řeky Muonionjoki je něco úžasného. Dřevorubci jsou neškodní a s některýma se dá i pokecat.

Závěrem musím podotknout, že na skútru jsem nebyl poprvé, ale tohle bylo první pořádné cestování na skútru a ne jen bezhlavé blbnutí na Krkonošských pláních.

©JeffRsoon