autor: Franky
foto: veřejně dostupné zdroje
Plzeň měla vždy prsty ve všem (aktuálně nehovoříme o rozprášení ÚOOZ 2016 bývalým hejtmanem).
V historii se vrátíme na počátek 50-tých let minulého století – první krok na cestě ke „zrození“ neúspěšnějšího českého závodníka motocyklové silnice Františka Šťastného. Jeho získání „angažmá“ v české renomované továrně Jawa a počátek výstupu na motocyklový Olymp mezi světové hvězdy. JAKOU ROLI SEHRÁLA NAŠE PLZEŇ?
Nejprve něco suché, ale nezbytné, zjednodušené historie – pro všeobecný přehled. První rychlostní závod se jel v Plzni roku 1914. Závod automobilů a motocyklů do vrchu Lochotín - Třemošná dne 28. června 1914 byl zvláštní. Během závodu byli diváci informováni o sarajevském atentátu na císaře Františka Josefa - I. Světová válka byla na spadnutí. Obnovit závod po První světové válce se podařilo až po vzniku samostatného státu Čechů a Slováků (Československa) v letech 1923 a 1924.
Plzeňský Lochotínský okruh patříval tehdy spolu se Svatokopeckým okruhem u Olomouce a Okruhem prezidenta Dr. E. Beneše v Táboře mezi tři největší mezinárodní motocyklové závody u nás. Absolutní vrchol pak podnik zažil v letech 1947-1949. V Plzni se však silniční závody pořádaly i na dalších místech. V letech, kdy došlo k výpadku a Lochotínský okruh nebyl uspořádán, vznikla efektivní náhrada. Závod v okolí Jateční třídy nazvaný pořadatelem Plzeňský trojúhelník. Poprvé uspořádán v roce 1950 a dále letech 1951-52, 1956-57 (celkem pět ročníků). Na Plzeňský trojúhelník se po odmlce pokusil navázat v roce 1960 závod Pod Chlumem a dále také roku 1964 ještě třetí podnik nazvaný Doudlevecký trojúhelník.
Historicky nejvýznamnějším podnikem byl Lochotínský okruh (uspořádán celkem 11 ročníků), Jako jeho náhrada v mezidobí vzniká r. 1950 nástupce Plzeňský trojúhelník (uspořádán cekem 5 ročníků)
V roce 1933 se zásluhou Ligy čs. motoristů podařilo v Plzni uspořádat silniční závod motocyklů na novém a pro diváky zajímavém okruhu. Nacházel se na severním okraji města, ve čtvrti Lochotín a přilehlých obcích Zavadilka, Bolevec a Košutka. Okruh měl délku 4,3 km, převýšení 46 metrů a měl tři různé povrchy. Dlažba, asfalt a částečně prašný povrch. Nejužší místo mělo 6 metrů, nejširší 12 m.
První ročník byl vypsán jen pro motocykly a před 10 000 diváky startovalo ve třech třídách 24 jezdců. Následujících pět let, až do roku 1938, vypisován závod i pro automobily. Po II. Světové válce roku 1947 byl závod obnoven – a to ve velkém stylu s mezinárodní účastí. Přestože návštěva byla téměř 50 000 diváků - skončil s velkou finanční ztrátou. Tehdejší standard byl, že pořadatelé hradili jezdcům veškeré výdaje spojené s účastí na závodě. Další rok 1948 nebyly zdroje, v politice se děly veliké věci, a tak se ani nenašel vhodný solventní sponzor, který by závod financoval.
Původní pořadatelé ze Západočeského autoklubu v Plzni - po roční přestávce (1948) nakonec zvládli tento mezinárodní závod Lochotínský okruh uspořádat roku 1949 znovu. Tento závod se zapsal zlatým písmem do dějin, jako nejslavnější v celé své historii Lochotínského okruhu. Startovali zde nejlepší jezdci z Anglie na motocyklech Guzzi, Velocette, AJS, Triumph a další jezdci z Finska i Belgie. Velmi početné bylo taktéž pole juniorů v národním závodě. V závodě seniorů třídy 350ccm došlo poprvé v historii tohoto okruhu k smrtelné nehodě. Po zaváhání na startu vítěz kvalifikace anglický jezdec Norman Croft musel dohánět čelo závodu. Vítězná kvalifikace se promítla v přemíře jeho motivace. V devátém kole v mírné, levé zatáčce - ze Špálovy ulici ke Košutce, v prostoru změny povrchu havaroval. Norman Croft po pádu nešťastně narazil zády přímo na kmen mladého stromku. (Dodnes nám tuto tragédii připomíná pomníček v parčíku ve Studentské ulici - v blízkosti křižovatky ulic Studentská a Gerská). Vavříny v závodech seniorů si rozebrali závodníci z Anglie: F. Anderson 250 + 500ccm, E. Thomas 350ccm.
Plzeňský trojúhelník (pořádáno 5 ročníků)
V letech 1950 až 1952 --- tedy v letech kdy se Lochotínský okruh nekonal --- uspořádal "Dobrovolný svaz lidového motorismu Plzeň" (předchůdce Svazarmu) závody na 1,7 km dlouhé trati, lemované stromy a betonovými patníky. Start byl poblíž městských jatek na Jateční třídě, pokračovalo se Doubraveckou třídou a Chrásteckou ulicí se vracelo zpět do Jateční ulice. Lochotínský trojúhelník zafungoval jako náhrada renomovaného podniku Lochotínský okruh.
V letech 1953 až 1955 se podařilo opět uspořádat dva poslední ročníky „velkého“ Lochotínského okruhu. Následně se historie opakuje a podnik Lochotínský okruh definitivně končí a je pro roky 1956 a 1957 opět vystřídán méně pompézním podnikem Plzeňský trojúhelník. Poslední PT se jede roku 1957.
A již k „našemu“ Františku Šťastnému – dovolím si použít upravený jeho vlastní citát: „z Kochánek nad Jizerou – PŘES PLZEŇ – mezi motocyklové hvězdy!
František Šťastný jezdíval již jako teenager po válce s kamarády závody na kole. Kolo bývalo v té době také nejrozšířenějším dopravním prostředkem Etapové závody typu Praha – Český Brod – Praha. Shodou náhod byl nominován, a zúčastnil se také prvního ročníku cyklistického Závodu míru Varšava – Praha 1947 (v té době mu táhlo na 20). Později opět s kamarády přesedlali z kola na motocykly. Jezdíval na různých v té době dostupných strojích. Tehdy se závodníci neorganizovali a jezdil každý za sebe a tovární jezdci za továrnu. V sezóně 1950 při závodech v Nepomuku František za deště havaroval. Jeho stroj Blesk 350ccm vletěl do pískovcových patníků a nebylo z něho použitelné prakticky nic. Blesk byl stroj skládající se z postaveného rámu a motoru Norton 350ccm z roku 1926 (tuzemští jezdci nesměli tehdy startovat na zahraničních strojích – proto ona prezentace stroje domácí výroby Blesk / takto šalamounky postupovali tehdy všichni). Následovalo období, kdy si František půjčoval stoje, nebo také jen rám a jinde zase motor (a v noci před závody to pasoval do sebe, aby mohl druhý den závodit). Jedním z těchto míst bývala také autodílna pod Zámečkem u Radčic. Na konci sezóny 1951 se dostává znovu k vlastnímu stroji. Od závodníka továrny ČZ Jirky Koštíře získal stroj Norton 500 Manx r. v. 1933. Opravdový závodní model - s přetrženou ojnicí a dírou v bloku. Motorku opravil (Ojnici použil z motocyklu Esso - Šimandl / později Jawa Divišov SW) a byl připraven na nadcházející sezónu 1952. Mezitím přišel povolávací rozkaz a František nastoupil do kasáren u nás v Plzni na povinnou základní vojenskou službu (v letech 1951 a 1952).
V sezóně 1952 vyhrál František Šťastný se strojem Blesk Speciál (Norton 500) celkem 10 závodů. Zde u nás na Plzeňském trojúhelníku František také zvítězil a vytvořil rekord okruhu, který již nebyl v následujících ročnících překonán!!! (Dosáhl průměrné rychlosti 99,66km/h).
V následujícím ročníku 1953 na trati a podniku Lochotínský okruh nastupoval František k závodu na Plzeňském trojúhelníku stále za sebe se strojem (Norton Manx 1933) Blesk 500. V průběhu závodu se tehdy již nikoli vojín, ale „Plzeňák/Škodovák“ František, propracoval na čelo závodu - při konkurenci celé tovární špičky JAWA a ČZ! Nakonec se ale díky technické závadě (povolený ventil o 6mm) propadl na 6. místo v cíli. Bohužel ve druhém kole závodu došlo k tragické havárii továrního jezdce značky JAWA (Jawa 500ccm) Honzy Novotného (43). Ten sice po havárii celkem v pohodě komunikoval také se zdravotníky. Žel na následky zranění druhý den v nemocnici umírá. (Dodnes lze „Na Berlíně“ najít pamětní desku připomínající tuto tragédii).
František se samozřejmě zúčastnil spolu s většinou českých závodníků pohřbu Honzy Novotného v Praze. Týden po pohřbu obdržel František telegram od Josefa Jozífa šéfkonstruktéra továrny JAWA ve znění: „Dostavte se co nejdříve k jednání J. Jozíf!“. Jelikož neměl jiný dopravní prostředek, nežli JAWU Robot 98ccm, pelášil do Prahy na plný plyn s tímto mopedem. Ve fabrice zaklepal na posvátné dveře šéfkonstruktéra a na vyzvání vstoupil. Josef Jozíf se na něho od rýsovacího prkna podíval jen tak přes rameno a povídá: „Ano, Šťastný, Ty u nás teď budeš jezdit půllitra!“
A takto nastoupil František Šťastný na cestu továrního jezdce československé motocyklové továrny JAWA. Mohli bychom v podstatě skončit – ale to by byla chyba! V následujícím ročníku absentuje Plzeňský trojúhelník a jede se Memoriál Jana Novotného - Lochotínský okruh 1954. František do závodu nastupuje jako tovární jezdech československé značky JAWA a opět nezklamal = s motocyklem JAWA 500 (v podstatě po Honzovi Novotném) dosáhl rekordního času (a průměrné rychlosti 118,9km/h). Shodně jako v roce 1952 dosažený rekord na Lochotínském trojúhelníku (Františka na stroji Norton 500 Manx – Blesk) = oba rekordy Františka Šťastného u těchto plzeňských závodů nebyly již nikdy překonány!
Naše Plzeň tak měla poměrně zásadní podíl na spojení teamu JAWA s vynikajícím tvrdým závodníkem celým srdcem Fanánkem Šťastným --- původem z Kochánek --- nejdůležitější okolnosti vzniku legendárního spojení JAWA/Šťastný/Československo nastaly tady u nás v Plzni !
….. z dostupných zdrojů sestavil Franky
