autor: Franky
foto: Rikimoto (Okruh Most)

Reportáž z řádění plzeňského týmu Rikimoto Racing na okruhu v Mostě a v maďarském Hungaroringu.

 C.E.C. Most 28. 5. 2008

     Na první letošní závod v Mostě jsme se připravovali tím způsobem, že já konečně dokončil opravu budoucí závodní motorky a pokoušel jsem se ji zajíždět. Zajíždění motoru s najetými 431 km probíhalo způsobem 1x výlet do Krušných hor, dále výlet a oťukání motorky na Honda dnu v Mostě 22. 5. 2008. Tím bylo zajíždění motoru pro nedostatek času ukončeno. Pak následovalo již jen dolakování teamového zbarvení (na celou černou dostříknout žlutou). A jak už to u nás bývá lakování proběhlo čtvrtek před závodem – příprava do půlnoci a okolo půlnoci jsem lakoval zatímco David mi přes rameno svítil halogenkou:).
     Brácha David svojí „loňské závodní“ motorce věnoval taktéž „zvýšenou“ péči :), protože pouze dobil akumulátor. Vlastně, zapomněl jsem, že vybavil svůj strojek „mazáckým“ tlumičem řízení Öhlinz.
     Marek šel do přípravy asi nejvíce „prsama“ a jeho stojek ozdobily kompletní výfuky Shark, nové kapoty s teamovým zbarvením atd..

     Na první letošní závod C.E.C.  v Mostě jsme vyrazili s celou kavalérií z čerstva již v pondělí 26. 5. 2008. Složení našeho „moto-cirkusu“ čítalo moji maličkost, Davida, Láďu – pilíře teamu --  Tranzit se „závodními motorkami“, včetně věcí, nářadí a pneumatik a připojeným obytným přívěsem. Ten den se totiž konal vždy povedený Ducati den a my měli zálohované jízdy na modelu 1098.
     Nu a hned se dostavila smůla v podobě defektu pneumatiky karavanu. Díky opravou/výměnou získané časové ztrátě jsme na okruh dorazili pozdě a promrhali 2x jízdu na 1098. Co dál? Alespoň, že na odpoledne máme ještě 2x jízdu. Ovšem jednu musí nutně odjet manager Richard, protože jinak se snad už nikdy neodhodlá k jízdě po okruhu a zůstane navždy „okruhovým panicem“ – a druhou David. Já, který jsem všechny do tohoto uvrtal a jízdy zajistil, přijdu zkrátka :(?!
     Už, už to tak vypadalo – pořadatelé dne byli neoblomní (pořadatelky) nepomáhalo ani pověstné kouzlo osobnosti. Těsně před Davidovo jízdou se podařilo zapůjčiteli zamluvenou Ducati 1098 rozbít a tak David místo jízdy přišel s protaženou čelistí jako Lauer (Lauer a Hardy) a už jsme čučeli s protaženou čelistí dva.
     Nevzdal jsem to vyrazil na diplomatické jednání rozhodnut nevrátit se bez motorek - zadrnkal na strunu kočky obhospodařující půjčování motorek a díky neoblomnosti a neléhání jsem nakonec pro Davida a sebe vydundal společnou jízdu na 848 č. 1 a současně č. 2 – alespoň!!! Děvče pochopilo, že když nebudou motorky bude mne mít na krku pořád a navíc jí budu i v noci strašit :)!
      Nám ani nešlo o to na čem, ale co nejvíce osahat okruh s novým povrchem.

A když už jsem u toho neodpustím si vlastní dojmy z nové Ducati 848. Na mne otestování motorky zapůsobilo takovým dojmem:
1. Motorka nebrzdí = nástup je jako by s ABS. Nejprve se nic moc neděje a v době, kdy horečnatě tiskneš páčku brzdy a přemýšlíš kde nechal tesař díru začíná motorka brzdit. To rozhodně na jistotě ovládání nepřidá.
2. Motor bych si dovolil nazvat "traktůrkem". Bez emocí se plynule vytáčí a nezatáhne a nezatáhne=ani dole ani nahoře.
3. „Digitální“ palubní deska působí nezvykle a mě se zdála nepřehledná, „šedá“, nudná, ošklivá jak by řekl můj prňďa = bleee!
     Celkově bych motorku ohodnotil jako podvozkově a designem výborná, motor a brzdy spíše podprůměrná. Aby se zlepšila bylo by nutno listovat ponejprv Ducati Performance katalogem doplňků a posléze „hloubkou“ vlastní peněženky.
     Dlužno podotknout, že i přes krátké seznámení jsme já i David zajeli čas na kolo u hranice 1:55, což zase potvrzuje skrytý potenciál tohoto motocyklu – a nebo --- skrytý potenciál nás dvou?! To je fakt = to bude to druhé:):):)!

     To byly naše veškeré jízdy Ducati dnu – nu což, alespoň jsme pohovořili se stejnými nadšenci jako jsme sami, třeba Honzou Hejdů-s vymknutým kotníkem ještě z Honda dnu a tak podobně. Ale co, nebudeme si zoufat – na další den úterý 27. 5. máme zaplacené celodenní testování s IV. Racingem = doženeme to.

     Na druhý den jsme natěšení naskočili do fronty na jízdy a i tady nás potkala smůla. Pořadatelé nás šupli do kategorie, která měla první jízdu v plném proudu. Na naše protesty nebrali zřetel a tak jsme přišli ihned při začátku o jednu jízdu z celkově 8.
Následně v 10:00h. vyráží na trať David a dále v 11:00 h. také já. Po návratu z rozjížďky při dojíždění depem se mi náhle propadá přední brzda – jen mi napadlo, že bude zřejmě přehřátá kapalina a už mi ukazuje okolo jedoucí jezdec, že mám problém. A skutečně:(! Přední část motorky se utápěla v páře/mlhovině vycházející z dolní voštiny chladiče a ohřívala brzdiče a brzdové vedení.
     Co dál? Sháním se po opravně někde v Mostě a jsem pořadateli odkázán na opravnu a prodej svařovací techniky Roberta Slapničky. Po objevení dílny jsem dojednal, že se mi pokusí vyhovět a nejpozději v 15:30h. se mi p. Slapnička ozve. Hned jsem také dostal školení, že takové-to opravy se buď povedou hned a nebo vůbec. Samozřejmě jsem doufal, že můj případ bude ten první.
     Trávil jsem tedy druhý den určený k testování povídáním, koukáním, lelkováním a občas pomáháním kamarádům. Dost při testování vyváděl Kuba/Ksichtík FZ1, že jsem o něj měl i strach jak létal po trati. Posléze přijíždí do depa David s nohou celou od oleje a pomazanou levou stranou motorky. Rozebíráme – hlavně Láďa – a zjišťujeme, že olej vytekl po víčkem převodů nad řadící pákou – prošlehlé těsnění. Vyrábíme nové - já během opravy nervózně koukám na telefon – opravář chladičů stále nevolá a já si nevzal jeho telefon.
Blíží se 17:00h. = z mého testování už nebude nic, ale navíc jsem v nejistotě. Požádám kamaráda Vencu na Fazeru a ten mi odveze do opravny. Přestože má p. Slapnička na dveřích pracovní dobu do 15:00h. stále vyšívá na mém chladiči – na voštině je již cca 15 cm housenka, ale vždy se podaří zakápnout trhlinu a v původně nepoškozeném ohybu ukápne tenká stěna voštiny:(. Nakonec zkusí ještě 2x svár + zkouška a …..vzdává to:(?!!!
Řešení je možné již jen jediné – vyřazení voštiny, ale mám si chladič vyzvednout ráno
30 minut před počátkem tréninků – mý nervy!
Mezitím je opraven Davidův stroj a jede se vyzkoušet – po návratu z jízdy se vše tváří OK – alespoň že u něho!

     Noc před závodem proběhla v duchu nervozity. Pomalu se již loučím a smiřuji s tím, že
do 1. podniku C.E.C. v Mostě patrně nezasáhnu, neboť druhý chladič mám taktéž u opraváře a taktéž neopraven.

     Ráno na 08:15h. už postávám s „taxikářem“ Michalem před dosud osiřelou dílnou
p. Slapničky. Ten se po chvilce vynořuje za rohem s potutelným úsměvem = vypadá to, že je vyhráno. Povídá, že mu to nedalo a ještě večer se vrátil voštinu vyřadil a po zavaření chladič natlakoval. Ještě kontrola – chladič neteče – slávááá!!!

     Návrat, montáž a hup rovnýma nohama do tréninků. A co se neděje? David se vrací předčasně opět od oleje – závada se opakuje. Následuje opět horečnatá oprava, kdy bude nutno těsnění a silikon nechat zaschnout. Rozhodujeme, že startovat budu já na CBR.
Moje čerstvě opravené CBR využívá co největší část tréninku a v kvalifikaci zajíždíme
16. kvalifikační čas (cca 1:51).

rikimoto_cec08most_004.jpg

     Při startu do zahřívajícího kola přeběhnu silnici a …zjišťuji, že mi nestartuje motorka…?! Díky vyřazení elektrického bloku levého řidítka (na závody k nepotřebě) nelze točit startér se zařazenou rychlostí (důsledek odpojení spínače levého řidítka, včetně kabelového svazku).
Všichni už jedou a my s Davidem hledáme závadu.
     Hlavně s managerem Richardem to málem seklo o zem, když do zahřívajícího kola vyrážím téměř na posledním místě:)!

Ostrý start!!!

     Dobíhám, startuji pak řadím kvalt a vyrážím na konci první desítky. Přede mnou se po startu do sebe opřeli dva závodníci kapotami tak vehementně, že i přes hluk motorů bylo slyšet praskání laminátů. Jedeme první kolo – neustále se snažím drze strkat motorku vpřed, protože ztráta nabraná loudáním v chumlu se dá obtížně dohnat. V druhém kole za vracákem registruji červenou vlajku a obrovský černý oblak kouře nad okruhem:(?!! Doufám jen, že se nikomu nic nestalo a není to nikdo z Plzeňáků a kamarádů.
     Při projíždění pod depem objíždíme dohořívající motorku, která nápadně připomíná FZ 1 Plzeňáka Jakuba – a byla:(!
Následuje přestávka na úklid tratě a posléze spláchnutí nečistot CAS-kou Tatrou (hasící speciál). Závod dále bude pokračovat s tím, že pod depem bude vyvěšena vlajka – nečistota na trati.

rikimoto_cec08most_001.jpg

rikimoto_cec08most_002.jpg


     Opakovaný start bez zahřívajícího kola – hned v první zatáčce za cílovkou padá nějaká světlá motorka jako závora. Protlačuji se dál a snažím se neustále drze tlačit dopředu. Po několika kolech vyjíždí safety car k nehodě za vracákem. Válejí se tam dvě motorky mimo trať, kdy jednoho závodníka dokonce oživují doktoři a druhým byl myslím Martin Kopalů – nic moc pocit=brrr:(.
Padalo se poměrně dost na můj vkus – asi veliká motivace po zimě. Později také na výjezdu na cílovou rovinku došlo k pádu a traťáci odnášeli jezdce za ruce a za nohy – úplně mi zatrnulo:(! Každopádně náš team postupuje neustále kupředu. Při prvním střídání už jsme byli snad dokonce druzí nebo třetí mezi amatéry a hodlali jsme pořadí nejen udržet, ale ještě vylepšit:)!!!
     David se vrací ze své rozjížďky bez rušivých vlivů – těsnění drží a motorka funguje. Následuje rozjížďka Markova. Zhruba po polovině rozjížďky nastupuje safety car a z důvodu nutnosti očistit trať po dlouhé olejové skvrně vyvádí safety car celé pole mimo trať na nájezd do boxové uličky, kde je zastavuje.

rikimoto_cec08most_003.jpg


Čištění probíhá pomalu a tak se jedeme zeptat Marka jak je na tom. A …. Zjišťujeme velký problém?!! Marek chytil od před ním jedoucího stroje asi kámen vnesený na trať po vyjetí některého ze strojů a kam byste řekli? Jasně – do chladiče:(! Domluva je jednoduchá – po návratu jezdeckého pole zpět na trať musí Marek dojet těch 200 metrů do depa a střídáme za Davida. Díky již uváděným prodlevám se ze závodu na 4 hodiny stala slabá 3 hodinovka.
    Je rozhodnuto, že David následně již dokončí závod a já čekám jako záloha-kdyby něco. Následně si David vychutnává (mimochodem nápadně často) šachovnicový prapor a čestné kolo „vítězů“. Těsnění jak se zdá vydrželo. Doma po rozebrání již opět slzelo.
    
     V konečném součtu hodnocení jsme dosáhli na 2. místo amatérských Superbike a to je výsledek, v který jsme, při všudypřítomné neustále nás pronásledující smůle smůlovaté, snad nikdo ani nedoufal:)!

rikimoto_cec08most_008.jpg

rikimoto_cec08most_009.jpg

rikimoto_cec08most_007.jpg

Tady je odkaz na reportáž TV-ZAK z Mostu >>>>>

 


     Hungaroring 22. 6. 2008

    Před dalším podnikem C.E. C. jsem stihl motorku tak akorát umýt a zkontrolovat spoje, včetně uchycení chráničů, stavu kapalin a brzdového obložení. Elit mi nedodal ani po 3 nedělích objednanou směs brzdového obložení a tak jsem vymetl pavouky a posbíral vše úplně nesjeté. Měl jsem přislíbeno, že Elit bude mít na Hungaroringu svůj stánek a objednané desky mi dodají až tam. Hmm, pokud ne tak děj se vůle Páně:-/?!!
     Objednáváme si přes pořadatele 0,5 dne testování na pátek 20. 6. 2008 s Bikes Promotion za 89€ - to nám musí na seznámení stačit = šetříme-jsme „chudý studenti“:).
     A tak ve čtvrtek vyráží naše obvyklá kavalerie směr Budapešť- čeká nás 650 km. Po celou cestu nás doprovází vedro a dusno. Na místo dorážíme mezi 19-20 h.. Zde ponejprv musíme projet staveništěm a postupně se dostat na třetí horní terasu – tam je teprve depo – narvané k prasknutí a tak zabíráme flek hned na začátku po odstrčení pojízdných plotů. Zjišťujeme, že sociální zařízení je – mírně řečeno – neodpovídající. Sprchy-alespoň pánské = jediná UNIMO buňka, také hned dostává přezdívku „U Majkla“(rozuměj Schumiho-už ho vidíme jak se tam sprchuje:)).
Záchody – jediné otevřené - jako u nás ve vsi zbořené Sokolovně = žlábek do kterého kape voda z provrtané trubky a cáká na všechny strany. Pro ty F1-čkáře to musí být asi pěkná exotika, když náhodou nestihnou doběhnout zpět do svých pojízdných obydlí:)?!
Rozbíjíme tábor, rožníme a tlacháme. Okolo půlnoci přisviští Kuba (Firemannn-FZ1), a „naši“ Marek a Michal.
     Ráno jdeme zaplatit jízdy kočce od Bikes Promotion-ů – ta nás má již na seznamu (pořadatelé IV. Racing zafungovali!). A hurá na trať seznamovat se s okruhem-ještě pozor na výjezdu z boxů na trať se občas objevila naložená Tatra, nebo finišer ad.=asi pro zpestření – někudy holt ze stavby vyjíždět musejí.
     Okruh jako takový je dost náročný/technický a dává zabrat jak strojům tak závodníkům. Dráha téměř postrádá únikové zóny a ty které jsou betonové a následuje svodidlo obalené balíky slámy v igelitu. Nálety k nim jsou často hodně přes 200km/h. Zatáčky začínají ještě než je do nich vidět a navíc jsou opačně klopené a řádně utažené. Po chvilce se mi na motorce v zatáčkách neustále něco ubrušuje(kapoty, stupačky, řadící páky ad.) a teprve zde spatřuji nutnost závodního přepákování stupaček(jezdím originály).

rikimoto_cec08most_005.jpg


     Než-li se nadějeme je konec. Zbytek dne věnujeme pozorování závodů G.E.C. ad., měříme časy a vědecky debatujeme nad plánkem okruhu jak kterou zatáčku nasadit a proletět. Mimochodem Jakub/Ksichtík/Firemann budí zaslouženou pozornost svým ohořelým strojem, kdy palubní přístroje, vzdor svojí totální deformaci, fungují a navíc plexi otáčkoměru seškvařené a ukápnuté na seškvařenou rafičku nadále plní funkci otáčkoměru a ukazuje obrátky – neskutečné! Proč jen jedu Hondu…:)?!
     Sobotu pojímáme jako servisní, přezouváme pneu, ladíme tlumiče (já vrátil nejprve odskok a posléze i útlum na parametry doporučené výrobcem) a doplňujeme palivo. Navíc laboruji s brzdovými deskami-jedny sjeté jsem již dojel-sakra, kde jsou Ti Eliťáci…?!!
Odpoledne vyrážíme celá banda, včetně brzy ráno dorazivších fandů (Honza, Pepa, Harry, Dana a náš stařík), do Aquaparku proti okruhu na před-závodní relaxaci(krom staříka)-ten zatím hlídá + likviduje chmelový mok. Večer po návratu se stěhujeme do přiděleného boxu a pak znovu do boxu přerozděleného. Pak část osazenstva vyráží do Budapešti a část-včetně mne-zůstává a užívá si předstartovní atmosféry.
     Jelikož Davidovi přijela s kamarády/fanoušky manželka Dana - dostávám „výpověď z karavanu“. Vybírám si k přenocování pod širým nebem střechu startovní věže asi
4 patra vysokou. Nakonec ukecám i Michala – vždyť kdy se povede přenocovat na věži okruhu, kde se jezdí F1-čky?!!
Moc tomu spánku nedám. Kecáme s Michalem a pak, když Michal „padne za vlast“, čučím do nebe na hvězdy a honí se mi hlavou zítřejší-vlastně již dnešní závod. Usínám teprve se začínajícím svítáním.

rikimoto_cec08most_006.jpg

     Závod vlastní byl v předstihu zkrácen ze 6 na 4 hodiny. Spekulovali jsme, že se tak stalo z důvodu mnoha pádů v prvním závodě v Mostě?! Měli přibýt tréninky před závodem na 6.
Nakonec jich proběhlo jen 5-kdo ví proč.
    K závodu vlastnímu. David se při startu do zahřívacího kola v důsledku pozdějšího naskočení motoru dost propadl. Tak koukám a po soukmenovcích a hodím po nich všetečnou otázku - jakže to dělají při startu oni? Samozřejmě mi soukmenovci něco nalžou, protože chyba konkurence = výhoda pro ně-s tím se počítá:).
     Přes to jsem pochytil, že není třeba zapínat klíček teprve, když je zelená vlajka dole, protože David běží rychleji než-li 32 kb počítač R1-čky:):):). Zapínám vyjímečně klíček již v době, kdy jde vlajka nahoru = otáčkoměr mi zamává a já povídám počítači, ať na to jde s „námořnickou rozvahou“ (děda Lebeda):).

                                 
START !!!

     David přiběhne a ….stojek si zřejmě vzal moje slova k srdci ….okamžitě naskakuje. David samozřejmě v tu dobu už peláší „pekelnou“ rychlostí vrhnut vpřed silou mých paží. Když jde o výsledek mám sílu jak dva medvědi:). A prodírá se po startu z 11. postu až na 2. místo!!!

   Dodatečně povídal, že jsem ho tak roztlačil, že ještě než nastartoval motor, už málem nedobrzdil do první zatáčky :)! A to ještě neví, že jsem při roztlačování uklouzl :)!

Drží několik kol druhé místo a skutečně skupinka na čele získává poměrně rozhodující náskok. Jede se v ukrutném horku. Teploměry při závodě hlásily v rozsahu 111 - 118°C = to jeden nevěděl jestli mu něco prdlo a nebo jen vedrem-u nás v teamu všem svítily kontrolky přehřátí a při dokončení každé jízdy pilíř teamu Láďa střídavě protáčel motor a nakonec ofukoval navíc chladiče kompresorem (za stálého chodu větráků).

     Od prvopočátku jsme drželi čelní umístění. Závod probíhal vcelku nerušeně nebýt nervozity z první pozice. Střídáme po předchozí dohodě (David, já, Marek, David, já, Marek…)

     Zhruba ve 2/3 předposlední jízdy přijíždím na konec cílovky v době, kdy  Kubovo/Firemenn-ovo Yamaha FZ1 dokončuje poslední kotrmelec. Kuba naštěstí už stojí na nohou – teprve později se dozvídám, že Kubu na surovce někdo sestřelil jako „pouťovou růži“ a jelikož to ustál zmizel a ani v depu nepřišel říci ono „promiň-já nechtěl“:(. Mě se po dalších asi 3 kolech v důsledku nevědomého obrušování řadící páky na CBR – předpokládal jsem, že jsou to stupačky - odšroubovala platforma řazení, vypadl jeden ze šroubů a zkřížila se táhla. Aby náš team ztratil pokud možno co nejméně času musel jsem dojet kolo, dát signál pro vystřídání a ještě jedno kolo, které skončí v boxu, kde již bude čekat připravený střídající jezdec+stroj. Tzn. absolvoval jsem 1,5 kola pouze na II. rychlostní stupeň - snad mi motorka odpustí cca 5 km jízdy s kašlajícím omezovačem se 174km/h na budíku. A přestože místy 2x za kolo obvykle ukazovával tacho i hodně nad 230km/h byla mezi mnou a dalšími jezdci taková díra, že mne nikdo těch 1,5 kola nepředjel. Měl jsem trochu obavy, aby mi v rychlých částech nehupnul nějaký rychlík na záda a tak jsem jel neustále se zdviženou levicí. Při nájezdu do boxu v ostré pravé před boxovou uličkou jsem v důsledku rychlého náletu dostal navíc parádní akcelerační smyk (při 14 000ot/min. má i šestka „koule“:)), ale naštěstí jsem spadl zpět do sedla. V té době však již náš teamový pilíř Láďa – když mne zahlédl plachtícího nad motorkou - už vystartoval pro transpondér (rozuměj čtečka - funkce štafety i elektronického impulsivního počítání kol a časů), neb předpokládal pád.

     Marek se stačil připravit a tak ztráta času v důsledku poruchy řazení činila slabých 15 sekund. Marek se z počátku poslední jízdy vrhal do soubojů, ale následně si díky skoro-vytlačení při souboji uvědomil tíhu odpovědnosti na bedrech za výsledek a dokroužil na jistotu – ke konci dokonce trochu zvolnil a nepouštěl se do zběsilých soubojů = dobře udržel nervy na uzdě! Oproti managerovi, který je vyloženě ztrácel (skoro jak herec Čepek v českém předlistopadovém filmu Trhák :)). Dlužno podotknout, že trochu vázla v době závodu  informovanost a tak potvrzení pořadí se dozvídáme nějaký čas po dojezdu. To nakonec platilo i pro rozpravu, vyhlášení vítězů ad..
     Poslední zatáčka a Marek si – myslím, že také prvně - vychutnává „sladký“ průjezd šachovnicí a navíc jako VÍTĚZ Hungaroringu = ten se ale máááá:)!!!

        JE TO DOMA = PRVNÍ VÍTĚZSTVÍ NAŠEHO TEAMU JE NA SVĚTĚ:)!!!

     O to cennější, že se jedná o vítězství v ukrutném horku na neznámé "exotické" trati maďarského Hungaroringu!!! To je radosti = hlavně mojí:)!!!

© Franky